Oslava Halloweenu... - Oslava Halloweenu...

Oslava Halloweenu...
...ne- Velikonoc!
POSTAVY:
UPÍRKA
3 OBLUDY (upíři, zombie...) + MUMIE
KUŘÁTKA + KRÁLÍČCI
SANTA (nebo něco na ten způsob...)
I:SCÉNA (A opět také jediná)
Upírka mluví směrem k divákům, kolem ní - stranou - stojí "obludy".
UPÍRKA: Drazí zesnulí, drazí nemrtví, drazí neživí a drahá stvoření stvořena za úplňku.
1.OBLUDA: Ehm...Paní-
SLEČNO: "Slečno..."
1.OBLUDA: Ehm... Žádní vlkodlaci zde dnes přítomni nejsou.
UPÍRKA: Nejsou? (s trhnutím) Jak to?
2.OBLUDA: Není úplněk.
UPÍRKA: Vskutku... Není... (Přemýšlivě) Nešlo by to nějak zařídit?
1.OBLUDA: Obávám se, že to asi nepůjde...
UPÍRKA: Ale s vlkodlaky je tady větší zábava!
3.OBLUDA: Když se vás nechystají rozsápat...
1.OBLUDA: Pokud neznáte někoho, kdo dokáže způsobit, aby byl úplněk, tak se sem zřejmě nedostaví.
UPÍRKA: Ale vždyť sem můžou přijít neproměnění.
1.OBLUDA: Obávám se, že nemůžou. Sem nemůže přijít žádný člověk.
UPÍRKA: Ale vlkodlak není člověk.
1.OBLUDA: Lituji, ale stále se tak nějak za člověka považuje. Jen ne na jisté období. Bohužel jim stále zůstává duše člověčí.
UPÍRKA: Která ale zvlčí.
2.OBLUDA: Ale jen na úplněk, který není! Řečeno už po několikáté.
UPÍRKA: Dobrá, dobrá... Kde jsem to skončila...?
3.OBLUDA: Tuším že u "Drazí neživí" a potom u těch nešťastných vlkodlaků...
UPÍRKA: Ach, ano... (Dívajíc se úplně jinam) A jste si jisti, že by nešlo-
2.OBLUDA: Nešlo!
UPÍRKA: Takže... Vítejte na naší Halloweenské oslavě! Nyní se podíváme, kdo zde je a kdo zde není...
Seznam!
MUMIE: Zde paní.
UPÍRKA: "Slečno!"
Mumie ji podává toaletní papír. Upírka ho roztáhne a začne "číst".
UPÍRKA: Upírka Drusila Markbyová, známá též jako "ta co se pokoušela přestat"? (Vyčkává a rozhlíží se)
2.OBLUDA: Nejste tohle náhodou vy?
UPÍRKA: Myslíte...? Ale to skutečně zní jako mé jméno. Vskutku!
Pokračujeme: A její švagrová Lucy Markbeyová?
Rozhlíží se po všude před sebe, za ní se hlásí upírka - Obluda č. 3
3. OBLUDA: Ehm, ehm...
poklepe ji na ramena
UPÍRKA: (polekaně) Ech! Jste mě vyděsila.
Otočí se na ni.
Vy jste tady taky? A jak se má můj bratr - váš drahý upíří manžílek? (upjatě)
3.OBLUDA: Ale, pořád mě pije krev.
UPÍRKA: měla byste ho vzít někam napít. Potom se nedivte, že se dívá jen na to, co je doma. (chladně)
3.OBLUDA: Ano, jistě… (zaraženě, nechápavě)
UPÍRKA: Takže pokračujeme: Upír Vlad Drákula.
2. OBLUDA: To je pouze fiktivní literární postava.
UPÍRKA: Vskutku? Ach ano... Už si vzpomínám.. A na konci ho ještě ke všemu zabili... Ten sem asi vážně nepřijde...
1.OBLUDA: To asi vážně ne.
UPÍRKA: Tak dál: Frankesteinovo mostrum?
3. OBLUDA: Není tohle také fiktivní literární postava? A nevyskočil on na konci na kru, aby vyhledal nejsevernější místo a na své mohyle se upálil?
UPÍRKA: Nechceš si to tu, Lucy, převzít sama?
3. OBLUDA: Já se omlouvám...
UPÍRKA: V pořádku, jsme přeci rodina. (s jistou známkou opovržení) "Bratříčku", kdyby jsi byl člověk, tak už bych tě dávno vypila. (ke stropu)
Takže pokračujeme dále: vlkodlak Romu-
1.OBLUDA: Paní-
UPÍRKA: "Slečno!" Sakra "slečno!" Kolikrát to mám ještě opakovat? Copak je to tak těžké si to zapamatovat?
1.OBLUDA: Omlouvám se…
2.OBLUDA: Neomlouvá vlkodlaci tady nejsou, protože tady není úplněk!
UPÍRKA: Ach… Vskutku, nejsou… Nešlo by to nějak…?
1.OBLUDA: Obávám se, že-
2.OBLUDA: Ne, nešlo! (naštvaně)
MUMIE: De ja vu?
3. OBLUDA: Uklidněte se! Proboha ona to přece- (zarazí se)
…chápe…? (netušíc)
UPÍRKA: Vskutku…?
3. OBLUDA: Můžete pokračovat?
UPÍRKA: Ano. Takže škrtnout vlkodlaky… Vlkodlak, vlkodlak, vlkodlak, vlkodlak… Tady je to samý vlkodlak. Až hle, králíkodlak. A co ti jsou zač? A jak to mají s úplňkem?
1.OBLUDA: Nó…
Přicházejí KUŘÁTKA a KRÁLÍČCI
KRÁLÍČCI A KUŘÁTKA: I like the Easter Bunny. My friend the easter Bunny… Hop, hop, ho- Au! (jeden zakopne, všimnou si jich, všichni je pozorují)
UPÍRKA: A vy jste?
1. OBLUDA: Zřejmě Velikonoční stvoření…?
KRÁLÍČCI: Ano, to jsme! (nadšeně)
KUŘÁTKA: To jsme! To jsme! (infantilně)
UPÍRKA: Tak tedy jinak, mě je jedno, co jste! Zajímá mě, co tady děláte?
KUŘÁTKA: Slavíme Velikonoce!
3. OBLUDA: Není dnes ale Halloween?
1. OBLUDA: Vskutku! Dnes je skutečně Halloween.
2. OBLUDA: Tak se seberte a jděte!
KRÁLÍČCI: Ale my tady slavíme Velikonoce… (plačtivě)
UPÍRKA: Neslavíte! My tady slavíme Halloween.
KUŘÁTKA: Ale my jsme si o toto místo řekli první!
2. OBLUDA: A my máme rádi kuřátka. (výhružně)
UPÍRKA: Vskutku, zrovna jsem na jedno dostala chuť.
KUŘÁTKO: Já se bojím.
3. OBLUDA: A my, máme hlad! (přibližuje se)
UPÍRKA: Chtělo by to něco k pití. Doneste krev! Tak sedmnáct let starou…
1. OBLUDA: Obávám se, že krev nemáme.
UPÍRKA: Nemáme?
1. OBLUDA: Ano, nemáme. Minulý rok jste se přeci s krví pokoušela přestat. Zakázala jste na další oslavu, což je tato.
UPÍRKA: Ach… To vskutku ano. Ale pak jsem to přeci vzdala… Nu což, tak si zakousnu roztomilého králíčka. (přibližuje se k němu)
KRÁLÍČCI: My chtěli jen slavit Velikonoce… (plačtivě)
KUŘÁTKA: Velikonoce… Velikonoce… (smutně, pokoušející se o dřívější nadšení)
2. OBLUDA: A my, chtěli Halloween!
KRÁLÍČEK: To je nespravedlivé. (kňučivě)
1. OBLUDA: Nikoliv, pouze zákon silnějšího.
KUŘÁTKA: My chceme Velikonoce. (bojácně, pokoušející se o to, nahnat strach)
1. OBLUDA+ 2. OBLUDA+ 3. OBLUDA + UPÍRKA: A my Halloween.
KUŘÁTKA + KRÁLÍČCI: Velikonoce.
1. OBLUDA+ 2. OBLUDA+ 3. OBLUDA + UPÍRKA: Halloween!
Vchází Santa
SANTA: Tak dost, aby jste se nehádali, budou se slavit Vánoce!
UPÍRKA: Já tě kousnu! (výhružně)
SANTA: Nekousneš. A teď se rozejděte. No tak, rozejděte se!
Rozchází se…
SANTA: Vítejte na Vánoční oslavě!

||

Oslava Halloweenu...